Jak Dana Batulková (ne)cestovala do Hradiště

„Dano, co bys řekla tomu, kdybys do Hradiště i s dalšími kamarády přijela na narozeniny Květy?“ zeptal jsem se na začátku července jedné z největších Květiných přítelkyň Dany Batulkové. „Jo, to je vynikající nápad, překvapíme ji. Nebude mít o ničem ani potuchy, půjdeme na představení Harolda a Maude a pak se jí ukážeme,“ kuli jsme pikle spolu. Čas letěl, občasnými telefonáty s Danou jsem se ujišťoval, že 1. září skutečně přijede. Jak se však ona magická středa blížila, začalo se všechno komplikovat. „Měla jsem jet s Jirkou Ptáčníkem, ale nemůže, točí. Tak to asi nezvládnu,“ šokovala mě Dana týden před akcí A. „Domluvím ti jiné auto,“ odpověděl jsem okamžitě a jal se vytáčet mobil dalších přátel. „Zařízeno!“ volal jsem vítězoslavně Daně. Netušil jsem však, že je to jen začátek komplikací.

„Pepíčku, je to blbý, nemám se pak jak dostat zpátky, Jaroušek na Moravě zůstává a já musím do Prahy,“ volala mi Dana v den narozenin ráno. Polilo mě horko. „Mám tady ještě jedno auto, zeptám se.“ V hlavě mi to šrotovalo, ale čas blížícího se večera všechno ztěžoval. Do toho zkouška v divadle, přijetí na radnici, natáčení telefonátů se Simonou Stašovou a Arnoštem Lustigem. Dana tady musí být! Květa ji má tak ráda. „Nevyjde to, není mi dobře a bojím se, aby se mi nepřitížilo. Navíc to domluvené auto je úplně mimo Prahu a museli by pro mě jet, to nemůžu po nikom chtít. Škoda, že je Hradiště tak daleko,“ dorazila mě milovaná Dana okolo druhé odpoledne, kdy měla sedět v autě a uhánět po dálnici. „To ne!“ zabědoval jsem a nevzdal to.

Dana nakonec dorazila, přemluvily ji kamarádka z Tv Prima s přítelkyní zpěvačkou, které si narozeniny také nechtěly nechat ujít. Pointa dnešního příběhu? Dana šla spát po druhé hodině ráno po večeru s Květou, cimbálovou muzikou Harafica s tím, že to byl jeden z nejkrásnějších večerů. Tuto neděli k nám do Hradiště přijede zas. Už se těším. A pak že je to daleko. Kdo jednou poznal Slovácké divadlo, nechce jinak.