Jak jsme se těšili do divadla
„Milí diváci, dnešní představení komedie 1+2=6 nebude,“ oznámil před koncem prázdnin před vyprodaným hledištěm divákům kolega David Vaculík poté, co Jitka Josková přijela z nemocnice s ovázanou rukou, kterou si předtím pořezala. Není nic smutnějšího, než vidět diváky odcházet z komedie bez úsměvu.
„Všechno jim vynahradíme,“ slíbili jsme si s kolegy. O prázdninách jsem se několikrát s Jitkou Joskovou sešel na kafe a stále se ujišťoval, že se zranění hojí, že poctivě chodí na rehabilitace a hlavně, že bude tento pátek 27. srpna hrát. „To víš, že budu,“ radovala se dopředu. Napsal jsem několik článků do novin a lákal všechny, kteří se chtějí pobavit. Napsal jsem i na stránky facebooku. Reakce přišla vzápětí. „Závidím všem, kteří jdou, já sama jsem to viděla dvakrát a šla bych zase,“ napsala třeba Pavlína Václavínková, která do Hradiště za divadlem přijíždí až z dalekého Štramberku.
Když jsme se v pondělí sešli po prázdninách v divadle, první, s čím jsme začali, byla oprašovací zkouška na 1+2=6. Byla podařená. Herci si s radostí připomínali všechny situace, ve chvíli, kdy nebyli na jevišti, se chodili dívat na scény kolegů a nahlas se smáli, plánovali, jak se vyvedou v pátek z míry novými vtipy. V jednu chvíli se ke mně přitočila mně tolik milá kolegyně Pavlína Vašková hrající jednu z hlavních rolí a zašvitořila zvesela. „Prázdniny byly fajn, ale že jsme se těšili?!“ Těšili. Slovácké divadlo je magické.
Pointa? V úterý se zranil představitel hlavní role Zdeněk Trčálek a hrát zase nebudeme. Tak tak nám začíná nová sezóna. Je toto možné? Doprčic.